PhDr. Eva Hahnová
Historie a role sudetoněmeckého hnutí v mnichovských událostech bývá opomíjena, byť právě to bylo jejich ohniskem. O jednotlivých meznících dění v Československu v létě 1938 se obvykle nedozvídáme téměř vůbec nic. Do popředí bývají stavěny spekulace o motivech signatářů mnichovské dohody a její mezinárodněpolitické následky. Dokonce i tak závažné informace, jako byl odchod desetitisíců sudetoněmeckých politiků a aktivistů z Československa do Německa v létě 1938, jsou málo známy. I o založení a působení sudetoněmeckých vojenských jednotek Sudetendeutsches Freikorps mezi 17. zářím a 1. říjnem 1938, kterému ve dvou týdnech před mnichovskou konferencí padly za oběť životy zatím neznámého počtu československých občanů - podle tehdejších německých údajů jich bylo 1109 - se zatím jen velmi málo ví. O politickém myšlení a rétorice Konrada Henleina a jeho strany se český čtenář neznalý němčiny dnes nemůže informovat, protože k tomu potřebné pramenné texty nebyly až na výjimky nikdy přeloženy do češtiny. O roli německých a rakouských kulturně politických organizací v šíření antidemokratické a velkoněmecké propagandy v letech první republiky se v české literatuře nelze informovat, a její vliv na politické smýšlení německého obyvatelstva proto nebývá ani zmiňován. Totéž platí o významu tzv. hnědé sítě nacistických agentů, jak němečtí emigrovavší antifašisté nazvali detailní studii10 o příslušnících německých tajných služeb, kteří působili od roku 1933 v celé Evropě a obzvlášť intenzivně v ČSR. Dokonce i role sudetoněmecké nacistické strany, která působila v letech 1920-1933 na půdě československého parlamentu a stála i u kolébky vzniku SHF Konrada Henleina v roce 1933, byla zatím historiky zanedbána. Již těchto několik příkladů ukazuje, jak málo jsou známy četné aspekty tehdejšího vývoje, které pomohou vysvětlit mnichovské události jasněji než psychologizující úvahy o následcích hospodářské krize či údajných emocionálních náladách českého a německého národa.
Mnichovské události nebyly vnitropolitickým konfliktem demokratického Československa, a jejich příčinu proto ani nelze nalézt v dějinách tohoto státu. Zároveň by ale bylo chybné redukovat obraz těchto událostí na rozhodování tehdejšího německého "vůdce" Adolfa Hitlera, či dokonce britské a francouzské vlády. V českých zemích docházelo, jak známo ze starých kronik i moderních historických studií, po staletí ke konfliktům mezi českou většinou a německou menšinou, ale situace v létě 1938 se jim nepodobala. Bez vměšování nacistického Německa do vnitropolitického života Československa by k "Mnichovu" nedošlo, ohniskem mnichovských událostí však nebyl Hitler, nýbrž Sudetoněmecká strana. Bez její činnosti a popularity by k Mnichovu nedošlo. Příčinou nejasností při užívání odkazů na "Mnichov" je nedostatek informací o dějinách této strany.
Jak vysvětlit skutečnost, že Sudetoněmecká strana (SdP), která byla založena 1933 tehdy neznámým učitelem tělocviku z Aše Konradem Henleinem, o dva roky později dokázala získat ve svobodných volbách dvě třetiny, a v komunálních volbách na jaře 1938 dokonce až 90 procent hlasů německé menšiny? Obvyklé odkazy na "narůstání nacionalistických tendencí v německém prostředí", které byly údajně "živeny sociálními problémy, ale v podstatě se v nich odrážel nástup nacismus k moci v sousedním Německu", jak se učí čeští školáci,11 totiž tak neobvyklé výsledky svobodných voleb nevysvětlují. Ve výmarské republice potřebovala NSDAP dlouhá léta postupného růstu popularity a nikdy nezískala ani polovinu volebních hlasů. Navíc čeká na vysvětlení také skutečnost, že se SdP hlásila do léta 1938 k demokratickým praktikám československého politického systému, ale po „Mnichovu" naráz splynula s NSDAP, aniž bychom nacházeli stopy jakéhokoli odporu mezi jejími přívrženci. Politici jak známo často mění své postoje, ale jiné příklady tak radikálního obratu celé jedné politické strany z historie známy nejsou.
Klíč k vysvětlení těchto záhad nabízí dodnes málo známá skutečnost, na kterou poukázal sudetoněmecký politik Rudolf Jung (1882-1945) již v roce 1923: "Kolébka německého nacionálněsocialistického hnutí stála v sudetských zemích bývalého Rakouska".12 Jung měl na mysli české země, a nemýlil se. Jeho zjištění zatím ale nebývá náležitě zohledňováno v souvislosti s mnichovskými událostmi, byť se jedná o základní kámen k jejich pochopení.